Faix: Čím vším je pro Vás i pro sestavu Gurun Gurun práce s remixy? Vypadá to, že je to u vás výrazná složka komunikace s uměleckým světem...

Tarnovski: Určitě rádi remixujeme a stejně rádi necháváme předělat naše skladby. Z vlastní zkušenosti vím, že každej náš track můžu během editace a při míchání uchopit mnoha způsoby, udělat milion verzí. V podstatě si myslím, že finální, kanonická verze skladby je nesmysl. To, co nakonec vypustíme ven na albu, je jen pomyslnej zářez na časový ose, zakonzervování momentálního stavu. Za půl roku by většina aranží vypadala úplně jinak. A remixy jsou jen příjemným pokračováním týhle časoprostorový hry. A je to samozřejmě i báječnej způsob komunikace s hudebníky, kterých si vážíme, a jejichž pohled na naši muziku nás zajímá.

Faix: Jakým způsobem jste vybírali a oslovovali ke spolupráci jednotlivé autory remixů pro album Gorogoro Garagara Rimikkusu?

Tarnovski: Remixéry jsem vybíral já, takže je to hodně o osobním vkusu. Jsou to všechno lidi, u kterých jsem předpokládal, že by je to mohlo bavit, a že by nás dokázali něčím překvapit. Což se myslím ve výsledku povedlo a potvrdilo. Když už jsem měl prvních pár remixů pohromadě, snažil jsem se se střídavým úspěchem brát v potaz při oslovování dalších autorů i dramaturgii remixový desky jako celku. Například Pimmona jsem oslovil v domnění, že na desku vnese trochu noisovější pohled na věc. On nám pak ale poslal sice krásnej, ale jemnej, ambientní, písničkovej track, kterej udělal se svýma dětma. Dělat remixový album je holt dobrodružství, který se přílišný kontrole brání.

Faix: Prý jste se setkali s názory, proč remixovat hudbu, která již v podstatě ve své základní podobě zní jako mnoha způsoby provedená dekonstrukce. Jak vlastně rozlišujete práci na kompozici - studiové postprodukci záznamu improvizované hry a práci na remixu?

Tarnovski: Už jsem na to asi částečně odpovídal. Zásadní rozdíl v tom nevidím. K remixování přistupujeme podobně jako ke tvorbě našich vlastních skladeb, snad jen s určitými, ehm, "koncepčními omezeními" - tzn. užíváte něčí stopy, neznáte kontext, do kterýho bude track zasazen, snažíte se vyhovět případným požadavkům atd.
Ten kontext, v kterým bude skladba publikovaná, je myslím pro aranžování hodně důležitej. Určitě by u jedný a tý samý naší skladby došlo k posunu v aranžích, kdyby byla určená pro kompilaci, pro krátký EP nebo pro velkou desku.

Faix: Pokud najdu u nějakého tracku na kompilaci remixérů napsáno "Gurun Gurun remix" - je to práce celého aktuálního kvartetu?

Tarnovski: V současný době děláme aranže a mix ve dvojici s Tomášem Knoflíčkem, Ondřej Ježek pak - pokud je to možný - dohlíží na finální zvuk. Federsel často vydává remixy pod svým jménem. Používáme ale stopy z našich společných improvizací, takže tam alespoň tímhle způsobem jsme zatoupený všichni. Pracovat na remixu ve čtyřech je většinou nemožný z časových důvodů. Třeba na remix I love 69 popgeju jsme měli jen pár hodin. Roli v tom hraje i fakt, že bydlíme ve třech různých městech a všichni máme taky poměrně dost jiných aktivit.

Faix: Gurun Gurun letos koncertovali dost sporadicky. Došlo k tom z nějakých zvláštních důvodů?

Tarnovski: Hlavní důvod je, že se o koncerty zatím nikdo systematicky nestará. A hodně práce teď bylo kolem proma obou desek v zahraničí. Snad se to příští rok zlepší. I tak ale nemáme v plánu hrát víckrát než jednou, dvakrát měsíčně. Vyhovovalo by nám hrát raději míň, ale na zajímavých místech. Jako byla třeba olomoucká Půda nebo Vyšehrad. Rádi bysme taky vyjeli ven.

Faix: Pokud porovnám množství vašich koncertních aktivit a množství komunikace právě formou remixů, participováním na různých kompilacích a pod. Přijde mi, že ta druhá oblast značně převažuje. Pasovalo by na Gurun Gurun označení "studiová kapela" či "virtuální kapela"?

Tarnovski: Ne. To slovo je bohužel v Čechách zprofanovaný, ale nejvýstižnější se mi zdá označení kolektiv. Takovej morfující kolektiv, do kterýho podle mě patří i Hitoshi Ishihara, kterej nám dělá covery desek nebo "naše" zpěvačky.
A na koncertech jsme úplně normální kapela - s benzínkama, bagetama a tak. Navíc jednotlivý koncerty si nahráváme do stop a tyhle záznamy máme v plánu využít na další desku. Skladba Otamatone vznikla právě takhle. Takže ty světy studio-koncerty se prolínaj.

Faix: Vydáváte desky v Japonsku, spolupracujete s různými tamějšími hudebníky... Co Vás tak oslovilo právě na této zemi?

Tarnovski: Tomáš a já jsme na začátku hledali zpěvačku a shodli jsme se na tom, že nám nejvíc vyhovuje právě ten typ sopránu, kterej nacházíme u Japonek. To byl odrazovej můstek. Jinak ale samozřejmě máme hodně rádi ten často nepoživatelnej, ale fascinující sendvič současný japonský kultury. Oni si po druhý světový válce prošli něčím podobným jako my v devadesátých letech. Zažili jednorázovej příliv amerických a evropských věcí. Najednou se jim do jednoho velkýho proudu slilo tzv. vysoký s nízkým, tradiční s novým. Hodně hudebníků tam má posunutý hranice a limity, svým přístupem relativizují naše ustálený představy o tom, co je kontrastní, protikladný nebo vzájemně neslučitelný. Navíc dost jinak pracují s egem.

Faix: Názvy skladeb jsou předpokládám v japonštině, kde ale mají původ vaše další názvy? Gorogoro Garagara Rimikkusu... Samotné Gurun Gurun je inspirováno planetou ze seriálu Spadla z oblakov?

Tarnovski: Gorogoro Garagara je krásná citoslovcová palba z textu Kúkó od Aki Tomita. Skladba se na remixovou desku nedostala, tak ji tam máme alespoň prostřednictvím názvu. U názvu Gurun Gurun jsme se inspirovali tím seriálem, zároveň to v japonštině znamená něco jako "vrum vrum" - zvuk motoru nebo valících se barelů. To je pro nás, myslím, ideální označení.

Faix: Odkud vlastně přišlo rozhodnutí udělat album s vokály, když naživo hrajete instrumentálně?

Tarnovski: Já bych to spíš viděl tak, že naživo vystupujeme bez vokálů, protože zpěvačky jsou v Japonsku. Doufám, že až se tam dostaneme, odehrajeme konečně první koncerty se zpěvem.

Recenzi alba od Jana Faixe najdete v časopise HIS VOICE 1/2012: